27. října 2014

Podzimní knižní TAG



1. Nejoblíbenější kniha, kterou jsem četla na podzim.

Určitě Jonathan Strange a pan Norrel od Susanny Clarkové. Ta knížka má neuvěřitelně silnou atmosféru a k podzimu se hodí přímo dokonale. Vždyť co jiného je věčné anglické pošmourno, mlhy a prolínání se světů lidí a nadpřirozených bytostí, než ztělesnění největšího podzimního svátku, Samhainu či Halloweenu, chcete-li? A vzhledem k tomu, že tuhle bichličku jsme pořídili před lety mamce k zářijovým narozeninám, měla jsem to štěstí, že jsem si celý příběh mohla vychutnat právě v tomhle působivém období.

2. Kniha, která ti připomíná školu.

Na školu si vždycky vzpomenu s romány Červený a černý a Paní Bovaryová, asi proto, že to byly jedny z mála knih, které jsem přečetla sice na vlastní popud, ale měla jsem pocit, že by se to jaksi mělo. Na Paní Bovaryovou jsem pak měla i referát a můžu s klidem v srdci říct, že to byl jediný pořádný referát, který kdy kdo na vyšším gymplu v naší třídě měl (asi hlavně proto, že češtinář to s rozdáváním referátů poněkud flákal, takže se za ta 4 léta rozhodně nedostalo na všechny a z neznámých důvodů si často vybíral ty studenty, kteří se knížky na referát většinou ani neobtěžovali přečíst).

3. Kniha, jejíž obal připomíná podzim.

Rozhodně mě jako první napadly Čtvrtky v parku od nakladatelství Host, jejich obálka podzimem přímo dýchá. Možná bych si časem vzpomněla ještě na nějakou, ale tohle je rozhodně nejpodzimnější kousek, který se mi vybavil.




4. Tvůj nejoblíbenější hororový příběh.

Těžká otázka, věru. Vzhledem k tomu, že jsem si sama pro sebe ještě stále nedefinovala, co je vlastně horor (Hodně krve? Strach? Nadpřirozeno? Klasika nebo moderní díla?), těžko se mi na tuhle otázku odpovídá. Řekněme tedy, že mám moc ráda klasického Drákulu a taktéž nedám dopustit na těžce rozdýchatelné To od Stephena Kinga.

5. Nejoblíbenější hororový film

A opět stejný problém - krváček nebo něco, z čeho jde mráz po zádech? Nenechám se svázat a uvedu od každého něco, takže například: Sirotčinec, Dům v růžích, Záhada Blair Witch, Tajemné okno, ale taky May.

6. Kniha vydaná na podzim, na kterou se nejvíce těším.

Nemohla jsem se dočkat, až vyjde třetí díl Mayovy Lewiské trilogie, Šachové figurky, abych ho mohla koupit domů. I když jsem si přečetla originál už někdy v červenci, moc jsem se těšila, až budeme mít tenhle skvost i doma.

7. Film, který bude uveden do kin na podzim a na který se těším.

Nejdřív jsem chtěla napsat The Imitation Game, ale pak koukám na CSFD, že i když si anglicky mluvící země budou moct užívat tenhle skvost už od listopadu, my si budeme muset počkat až na konec ledna. Nedík. Letní pecka What We Did on Our Holiday, nelogicky uvedená až na konci září, se pro jistotu v ČR ani nevysílá. Tak aspoň vyslovím přání, že bych ráda viděla novinku Woodyho Allena Magic in the Moonlight a taky z různých festivalů opěvované Divoké historky.

8. Tři knihy, které si chceš přečíst letos na podzim.

Vybírat si cokoli ze svého nekonečného to-read list je asi zbytečné, takže letos na podzim bych ráda DOČETLA The Marriage Plot a Šťastnou knihu a zhltla tuhle knížku o překladu.

9. Jaké další knihy bych doporučila jako četbu na Halloween.

Věřím, že takový Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti bude určitě dobré podzimní čtení. Nevím proč, ale na podzim mě to taky táhne ke čtení trilogie Městské války a Labyrintu od Pavla Renčína. Že by proto, že Renčínovy srazy už jsou léta podzimní stálicí? Na Harryho Pottera je samozřejmě ta pravá chvíle úplně vždycky, ale prodlužující se podzimní večery přímo vybízejí zakutat se s ohmatanou sérií do křesla a ještě jednou si projít školními léty v Bradavicích. No a nakonec kdy jindy číst všechny velké eposy jako je Beowulf, Kalevala nebo Edda? Vystačíte si s nimi až do jara!




Knižní tag vypůjčen od Trinity Estridge.

7. srpna 2014

Léky smutných

Tvorbu autora novelky Léky smutných, Pavla Gottharda, jsem jako čtenářka znala ještě dávno v době, kdy publikoval krátké povídky na blogu pod přezdívkou Lischai. Tehdy mě jeho tvorba neuvěřitelně zaujala - psal o tom, jaké to je, být "tak trochu jiný", utíkat do jiných světů. Ukazoval na pokrytectví dospělých, lidí s "cedulkou" a na to, jak je důležité nenechat se svázat rezignací na prožitky a fantazii. Nejenom, že mě oslovovalo poselství jeho textů, ale vždy byly i skvěle napsány. Takže jakmile jsem se doslechla, že Lischaiovi (nějak mu nedovedu říkat jinak, i když tuhle přezdívku už asi dávno nepoužívá) konečně vyšla knížka, a to dokonce u slovutného Hosta, moc jsem se těšila. Byla jsem zvědavá, kam se od svých prvních počinů posunul, jestli mě stále ještě bude mít čím oslovit a v neposlední řadě, jak si poradí s delším a komplexnějším textem. Knížku jsem schlamstla jako malinu. Ale bohužel jsem si oproti očekávání moc nepochutnala.
Zdroj

4. srpna 2014

Svět je malý (minirecenze)

Tempus fugit a beztak ho v létě není dost na tvoření a čtení plnohodnotných recenzí. Proto přináším krátkou a údernou minirecenzi na příjemné letní čtení. Držte si promoční klobouky, jedeme z kopce!

28. července 2014

The Chessmen (Šachové figurky)

Když se začtu do nějaké knižní série, která se mi opravdu líbí, nechce se mi z jejího světa pryč. Někdy to potěšení natahuju a mezi jednotlivými díly si odskočím do jiného světa, abych mohla příběh pořádně vstřebat a natěšit se na další. Někdy mi čas nedovolí se k rozečtené sérii vrátit po drahnou dobu a jindy mě zase ten samý čas z určitého důvodu žene v četbě vpřed, abych měla co nejdříve dočteno. A bylo to právě autorské čtení Petera Maye, co mě donutilo přilepit se k poslednímu dílu Lewisské trilogie, dokud jsem nedočetla poslední stránečku. Byl to sprint o holý život! Ale stihla jsem to. Takže ještě před osobním setkáním s autorem už jsem věděla, jak to s Finem i ostatními postavami z ostrova Lewis dopadne.
Zdroj

25. července 2014

Měsíc autorského čtení - Peter May

Po recenzích na Skálu a Muže z ostrova Lewis jistě nebyl nikdo na pochybách, že na autorské čtení Petera Maye se vydám a těším se na něj jako malá holka. Příležitostí osobně se setkat se světovými autory nebývá rozhodně tolik, kolik bych si přála, a většinou se jedná o akce pražské. O to víc mě potěšilo, že Peter May zavítá právě k nám do Brna - a kam také jinam, když právě tady sídlí jeho český nakladatel? Myslím, že autorské čtení v působivém prostředí divadla Na Provázku bylo tím pravým prostorem pro první setkání Maye s jeho českými čtenáři - autor byl opravdu v centru pozornosti všech přítomných, strohý černý interiér nehrozil žádným rozptylováním, což se o autorských čteních v knihkupeckých domech říci nedá. Počet diváků jen dokládal, že Peter May se do České republiky nevydal zbytečně. A jaké bylo samotné čtení? Tak se na to podívejme.

21. července 2014

Muž z ostrova Lewis

Když jsem při čtení Skály plesala radostí, bylo hned jasné, že zhltnutí druhého dílu na sebe nenechá dlouho čekat - a tak se také stalo. Mezi prvním a druhým dílem Mayovy Lewisské trilogie jsem si dala pauzu jen v podobě jisté pracovní zakázky (a taky jsem si, pravda, Skálu zopakovala ještě v podobě audioknihy) a hned jsem se vrhla na další příběh ze skotských ostrovů. I tentokrát May na detektivní zápletku šikovně narouboval působivý příběh z minulosti a poodhalil další část historie, která dotvářela povahu ostrovanů - a že je jaksepatří temná!

10. července 2014

Měsíc autorského čtení - Miloš Urban


Prázdniny jsou pro knihomoly naprosto skvělou dobou. Když je vedro, není nic lepšího, než se rozvalit v parku (nebo ještě lépe na pláži) a číst si. Stejně tak je čtení ideálním řešením, pokud počasí prázdniny neuznává a vede léto způsobem poněkud nešťastným. Studenti, po celý školní rok zavalení odbornou četbou (nebo, ti šťastnější, spoustou beletrie, která je sice baví, ale i tak v knihovně s chutí sahají po jiných titulech), mají konečně čas odškrtnout si pár položek z nikdy nekončícího a stále se prodlužujícího to-read listu. A navíc se během léta děje neuvěřitelná spousta kulturních akcí a knihomolové jistě potvrdí, že na jejich vrcholu je Měsíc autorského čtení, který nás provází celým červencem a díky němu si můžeme poslechnout lecjakého zajímavého autora. A když jsem zjistila, že v Brně nás v rámci MAČ navštíví můj oblíbený Miloš Urban, bylo okamžitě jasné, že tuhle jedinečnou příležitost ho poprvé vidět/slyšet naživo si nemohu nechat ujít. Jaké to bylo? Stálo to za to? A nespadl mistr Urban z piedestalu, který jsem mu za ta léta, co ho čtu a sleduju, postavila?