Být ženou je poměrně složitý životní úkol. Jak každá dívka i žena potvrdí, je kolem strašná spousta lidí, která bude mít tendence vám říkat, co máte dělat, jak máte vypadat, jak se máte chovat, jak máte mluvit, co si máte myslet, jestli a kdy máte mít sex, s kým ho máte mít a jak ho máte prožívat. A vemte jed na to, že všechny tyhle požadavky budou mnohem podrobnější, přísnější a otravnější než ty, které (možná) musí poslouchat váš bratr/kamarád/partner či jakýkoli jiný příslušník mužského pohlaví. No a protože ženská je taky jenom člověk (Už slyším našeho češtináře, jak se přiblble chechtá a prohazuje něco ve stylu, že to není tak jisté.), některé příslušnice "něžnějšího" pohlaví tyhle dobře míněné rady přestaly bavit a rozhodly se, že se zařídí po svém. Říká se jim feministky a spousta lidí si myslí, že jsou to militantně zaměřené pojídačky mužů, které mají v plánu si mužské pokolení nejdříve podrobit a následně ho vyhladit a během celého tohoto krutého procesu je týrat, seč jim budou síly stačit. Jenže tohle feministky nechtějí. Měla bych to vědět, jsem jednou z nich. Stejně tak jako famózní Caitlin Moran, která ve své knížce Jak být ženou nenabádá děvčata kterak posloužit dobře svému manželovi - pánu a vládci, ale ukazuje, jak můžou ženy jednadvacátého století chytit život za koule (uznávám, tohle je trochu sexistická a agresivní metafora) a vydobýt si ne nadvládu nad muži, ale právo být samy sebou, mužům rovny.
Co těm ženským sakra chybí?
Jak naznačuje už anotace knihy Jak být ženou, pro rovnost pohlaví se toho za posledních asi dvě stě let udělalo poměrně hodně, ale Caitlin Moran má pocit, že to zdaleka ještě nestačí - a není sama. Ve svém feministickém manifestu s humorem představuje, jaké tu více, tu méně závažné ústrky ženy stále ještě potkávají. Caitlin Moran má s psaním i mluveným slovem bohaté zkušenosti, začínala totiž svou kariéru jako moderátorka hudebního pořadu, píše sloupky pro The Times a nemohu nezmínit, že je také autorkou jednoho z nejzajímavějších článků o Benedictu Cumberbatchovi. Takže když do vás začne hustit praktické problémy ženy jednadvacátého století, které proplétá vyprávěním o své vlastní cestě k feminismu, je to radost číst. Nenechte se mýlit - nečeká vás žádný suchopárný akademický diskurs, ba naopak! Caitlin si dobře rozumí s hovorovým jazykem a pro vulgarismus nejde daleko. Ale věci je třeba nazývat pravými jmény, není-liž pravda?
Otázkou je, pro koho kniha Jak být ženou vlastně je. Moje odpověď - je pro všechny! Ti, kdož netuší, co je feminismus zač, si o něm udělají obrázek a jistě dostanou spoustu zajímavých podnětů k přemýšlení. Akademici se na chvíli snesou z výšin abstraktních úvah o síle mužského pohledu a zobrazení ženy jako objektu a dostanou šanci přeložit si všechny ty fascinující koncepty do běžného jazyka a každodenní rutiny. Mladé holky zjistí, co je čeká. Některým mužům se možná konečně otevřou oči a přestanou mít blbé pindy. Samozřejmě to neznamená, že se tahle kniha bude líbit všem. Caitlin si nebere servítky a mluví o věcech zdánlivě nechutných, pobuřujících a neváhá se pustit ani do tak problematického a tabuizovaného tématu, jako je dobrovolný potrat. Dost možná s Caitlin budete nesouhlasit (mně se to stalo několikrát). Možná, že problémy, o kterých se Caitlin vyjadřuje, jsou vám na hony vzdálené a místo toho, jak máte říkat ženskému pohlavnímu orgánu, řešíte, že si o vás okolí myslí, že jste coura, protože jste si dovolila vystřídat partnera. Nebo možná dostáváte za stejnou práci mnohem méně peněz než váš kolega. A možná vás prostě feminismus absolutně nezajímá a nemáte potřebu řešit nic, než co bude dneska k večeři. A i to je v pořádku.
Nicméně i tak vás prosím - dejte Caitlin šanci. Když vás nezaujme, pošlete knihu dál, třeba udělá radost někomu jinému. A když vás zaujme? Tak se o tom nezapomeňte zmínit! Protože knize Jak být ženou se nedá upřít jedna věc - ať už vám sedne nebo nesedne, donutí vás alespoň na chviličku přemýšlet o vztazích mužů a žen, o společnosti a o tom, jestli náhodou není třeba věci trošku poštelovat. A možná, a to bych si moc přála, se pro vás Jak být ženou stane jen prvním krůčkem na fascinující cestě feministickou literaturou. Doporučuji dávkovat společně s Feministou Ryanem Goslingem, písněmi Amandy Palmer a tímhle vynikajícím videem Jona Stewarta. Feminismu zdar!
Jak být ženou
Caitlin Moran
Host 2012
Mám ji doma, ale ještě jsem ji nějak neměla chuť otevřít. Možná bych to měla napravit .)
OdpovědětVymazatZa zkoušku určitě nic nedáš a navíc je to jednohubka. Snad zaujme! :-)
VymazatPerfektná recenzia! Veľmi som sa pobavila, a zároveň ma kniha naozaj zaujala. Už som na ňu pozerala, keď vyšla, následne som na ňu zasa zabudla. Pravdepodobne nebudem s autorkou vo všetkom súhlasiť, ale aspoň mi pomôže formulovať vlastné názory trochu lepšie ;) Ďakujem za pripomenutie.
OdpovědětVymazatMoc děkuju, mám velikou radost, že recenze zaujala a pobavila! A přesně to, že člověku to dá podnět, aby si ty názory udělal sám, se mi na té knížce moc líbí. Tak přeji hezké počtení, až na ni dojde! :-)
VymazatČtivá recenze na téma, o kterém ani po recenzi na Ryana nic nevím... :-) Host je teď oblíbené nakladatelství, koukám, jaký má záběr knih! Ráda si to přečtu, vůbec jsem o autorce nevěděla, tak snad doplním své vzdělání, ale jinak musím říct, že jsem nikdy necítila potřebu (necítila diskriminaci) to řešit. Ty máš nějaké zkušenosti, které tě k tomu přivedly? Moc mi to nejde dohromady třeba s romantickou literaturou, ale možná se pletu?
OdpovědětVymazatMě vždycky překvapí, že se objeví nějaká zajímavá knížka a skoro vždycky je od Hosta - a je úplně jedno, co je to za žánr :D.
VymazatU mě je to asi hlavně studiem, kdy člověk dřív nebo později k feminismu přičichne. Nemůžu říct, že by se stalo něco konkrétního, co by mě donutilo si říct - tak a bude ze mě feministka, tohle dál trpět nebudu! Ale co je fakt, tak čím víc člověk o tom zjišťuje, tím víc si uvědomuje, jak hluboko jsou ty problémy zakořeněné a že spousta věcí, co bereme jako normální a necítíme je jako diskriminaci, tak diskriminací jsou.
A pravdu díš, s romantickou literaturou to dvakrát dohromady nejde, ale přijde na to - jsou spisovatelky, z jejichž vyobrazení vztahu muže a ženy se mi ježí hrst, ale jsou taky takové, které zobrazují vztahy překvapivě vyvážené a dospělé. To, že je to romantická kniha o lásce ještě naštěstí neznamená, že musí nutně podporovat nevyvážené stereotypy. Každopádně o tomhle tématu se brzy rozepíšu podrobněji, až konečně zrecenzuji knížky z mé bakalářky :-).
Na ty recenze se fakt moc těším!
VymazatJuch, to mám radost, snad nezklamu :-).
VymazatMám poznamenáno - sehnat, přečíst! Jsem na ni zvědavá :) díky za recenzi :)
OdpovědětVymazatBylo mi potěšním a národním svátkem, ať se líbí! :-)
Vymazat