Přišla z moře

Na nový román Miloše Urbana jsem se těšila jako malá - původně měl vyjít už v září minulého roku, ale nakonec jsme se ho dočkali až letos v březnu. Stálo to čekání za to? Stojí tenhle "svébytný noir napsaný jako odpověď současným krimirománům, které neznají míru v počtu mrtvol" za přečtení? Nabízí něco čtenářům klasických detektivek a milovníkům Urbanovy osobité mystiky?

Locus Iste - Anglie

Už prvním odstavcem si mě Přišla z moře naprosto získala - ještě aby ne, když tam Karel Vrba, hlavní hrdina knihy, mimoděk přemítá nad pojmenováním úžiny mezi evropskou pevninou a britskými ostrovy. Přišla z moře je, na rozdíl od dřívějších prací Miloše Urbana, poměrně málo temná či, chcete-li "gotická". Dějištěm je přímořské městečko Eastbourne, které mi hned připomnělo Broadchurch z brilantního stejnojmenného detektivního seriálu, a to dodává příběhu velmi zajímavou atmosféru. Namísto blat, vřesovišť a mlh, které bychom možná v anglické detektivce čekali, tu máme moře, pláž a skálu sebevrahů, Beachy Head. I nad jejím pojmenováním Karel dumá a právě tyhle jazykové hrátky a odkazy na angličtinu jsou jednou z věcí, proč mě Urbanův zatím poslední román tolik chytnul.

Pro Urbana je typická práce s místem a prostorem, někdy ho téměř personifikuje a využívá ho jako hybatele příběhu. To částečně platí i pro Přišla z moře, nicméně je tu ještě jedna mohutnější síla, kterou bychom možná podle tónu románu neočekávali - a to je síla mýtu. Mýtu o staré dobré Anglii s její šlechtou, panstvími a pozlátkem. Jak moc je tento mýtus mocný se dozvíme až na samotném konci knihy, která také zpochybní jeho platnost. Je zajímavé pozorovat, jak se mladý žurnalista Karel Vrba postupně zaplétá do neviditelných pavoučích sítí tam, kde měl původně působit jako pouhý pozorovatel. Myslím, že Karel je další důvod, proč se mi román tak líbil - často se mi stává, že Urbanovy postavy nedovedu vnímat z lidské stránky a nechápu jejich činy, jsou to jen herci odehrávající podivuhodné makabrózní divadlo. Nicméně Karel je poměrně přístupným hlavním hrdinou, a to díky svému věku, povolání i životnímu realismu. 

Poněkud méně reálná už je hlavní ženská postava, Cora, jejíž figura ve výrazných žlutých plavkách zdobí obálku. Zdá se mi, že Urban nikdy nenapsal takovou ženskou postavu, kterou bych mohla chápat a se kterou bych se mohla nějakým způsobem ztotožnit. Ani Cora není výjimkou, ale u ní je jakási odosobněnost a nepochopitelnost dobře vypočítaným kalkulem, který žene příběh kupředu. Nicméně je tu i další ženská postava, Pauline, která se konečně blíží ženě obyčejné a uvěřitelné, je tedy vidět, že Miloš Urban dobře ví, co píše, a postavy modeluje podle toho, jaký chce, aby měly efekt. 

Samotný závěr příběhu může leckomu připadat uspěchaný a nucený a pokud si chcete pouze přečíst dobrou detektivku, asi budete trošku zklamaní. Ale právě ty další součásti příběhu - mýtus, místo a otázka toho, co vlastně ve svém životě chceme - takový konec vyžadují a ten jen podtrhuje naléhavost hlavního sdělení románu.

Přišla z moře se mi četla výborně a užívala jsem si ji. Pokud chcete šáhnout po čistokrevné detektivce, nebudete asi úplně nadšení, ale budete-li číst Urbanův zatím poslední román v širších souvislostech, může vás bohatě odměnit. Každý anglofil a angličtinofil, nechť si k hodnocení přidá hvězdičku navíc, protože právě v tomto románě Urban výborně zúročil těch několik let, kdy vyrůstal právě v Británii.

Přišla z moře

Miloš Urban

Argo 2014