Velký Gatsby

V rámci příprav na státnice jsem se rozhodla, že musím splatit své dávné dluhy, které mám vůči americké literatuře. Velký Gatsby pro mě byl dlouhá léta dílem v mlze, znala jsem jeho název a byla si vědoma jeho důležitosti v literárním kánonu, ale neměla jsem ani tušení, o čem tenhle román vlastně je. Neodolala jsem a nejdříve si pustila filmové adaptace, takže dějová linie mi nakonec byla přeci jen jasná ještě dříve, než jsem se do Gatsbyho zakousla. Jenže nebyl by to jeden z nejopěvovanějších románů dvacátého století, aby v něm šlo jen o děj, což?

Hledání svatého grálu

Příběh Velkého Gatsbyho je v zásadě jednoduchý - mladík Nick Carraway se přistěhuje do bohatého new yorského předměstí, aby se uplatnil jako obchodník na burze, a setkává se přitom s rodinou své sestřenice Daisy a také s tajemným sousedem Gatsbym. Postupně proniká do zákonitostí života místní smetánky, okouší velkolepý životní styl "roaring twenties", řvoucích dvacátých let minulého století, a zjišťuje, že jak Daisina rodina, tak Gatsby nejsou tím, čím se na první pohled zdají být - že pod povrchem jejich nablýskaných životů to vře jako v kotli a výbuch je na dosah.

Co mě upoutalo už při sledování zadaptovaného Velkého Gatsbyho byla optika Nicka Carrawaye, který celý příběh vypráví. V tomhle ohledu kniha nabízí ještě mnohem intenzivnější zážitek, který film založený na vizuálnu prostě nemůže nabídnout. Vypravěč Nick má jednu velkou výhodu - je to obyčejný chlápek, tichý, skromný typ, se kterým se jde velice lehce ztotožnit. Ich-forma bývá pro mě občas trošku problematická, protože je velmi těžké ji napsat dobře, aby z toho nebylo jen egoistické mletí pantem. Ale protože Nick nevypráví příběh svůj a navíc tak činí jazykem jednoduchým, ale vytříbeným, není třeba se obávat prázdného plácání. 

Nickovým protikladem je pak muž, jehož jméno nese celý román, Gatsby. Ani Gatsby neplácá, ale za jeho dobře promyšlenými slovy je cítit neupřímnost. Právě odhalování postavy Gatsbyho, kdy Nick vrstvu po vrstvě zjišťuje, kdo vlastně Gatsby ve skutečnosti je, je motor, který žene celé vyprávění kupředu. Kontrast mezi tím, co člověk chce nechat vidět a co skrývá uvnitř, je základním kamenem a tenhle rozpor si v sobě nese většina postav, nejen samotný Gatsby. Jen Nick pevně stojí ve víru života new yorské smetánky sice s rezervou, ale bez přetvářky. 

Na Gatsbym je skvělé to, že je to kniha na jednu stranu jednoduchá, s jejím vypravěčem se lehce identifikujete a ten před vámi rozehraje působivé divadlo. Opulentní Gatsbyho párty a jeho velkolepé sídlo, stejně jako líbivá móda dvacátých let dělají z Velkého Gatsbyho dílo, které rozpumpuje vaši představivost. Na druhou stranu je to ale příběh mnohovrstevnatý, který si vyloženě říká o hlubší zamyšlení a analýzu. Fitzgerald v něm mistrně spojil ducha dvacátých let s obecnými problémy lidských povah, které jsou staré jako svět sám. A mimochodem, stvořil také jednu z nejlépe napsaných záporných postav. Kdo to je si samozřejmě nechám pro sebe, ale prozradím, že její zrůdnost je právě v tom, jak strašně obyčejná a ze života je.

The Great Gatsby

F. Scott Fitzgerald

1925