Pýcha a předsudek

Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že Pýcha a předsudek je jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších knih vůbec. I když nedávno slavila výročí dvou set let od prvního vydání, pořád se ve čtenosti drží na špici a oslovuje nové a nové generace čtenářů. A co víc - jak dokazuje neustále sílící Austenmánie, které daří hlavně ve Spojených státech - příběh Elizabeth Bennetové a pana Darcyho je natolik poutavý, že se na trhu objevují jeho nesčetné variace, ať už jde o modernizace, prequely, sequely a další různé spin-offy. Kromě toho, že si Pýcha a předsudek podmanila knižní trh, její BBC adaptace v polovině devadesátých let spustila téměř davové šílenství a pro mnohé nebude pan Darcy už nikdy nikdy jiný než Colin Firth. Nicméně bez geniálního díla Jane Austenové bychom nikdy neměli možnost se těšit Colinovými výmluvnými pohledy a mokrou košilí, pojďme se tedy podívat na to, o čem vlastně Pýcha a předsudek je a proč je i po dvě stě letech takovým kultem.

Na své první setkání s Jane Austenovou se pamatuji poměrně dobře - ještě za mých základoškolních let jsem zastihla v televizi adaptaci jejího románu Emma, film si užila a zdárně na něj zapomněla. Pak jsem postupně začala slýchat cosi o Pýše a předsudku (schválně se zkuste rozpomenout, kolik klasických filmů na ni poukazuje - v čele jistě stojí nesmrtelná Láska přes internet) a nakonec jsem zjistila, kdo Jane Austenová je, a rozhodla se přečíst všechna její díla. Do Pýchy a předsudku jsem se zamilovala hned napoprvé, stejně jako do Emmy. O několik let intenzivního čtení a žití později už miluju Jane Austenovou cele a bezezbytku, ale Pýcha a předsudek pro mě vždy bude mít zvláštní kouzlo. No a protože mi vedoucí mé diplomové práce poradila, ať si vybírám téma srdcem, nemohlo to dopadnout jinak, než že se Pýcha a předsudek stala také tématem mé nedávno dopsané bakalářské práce. Tu vám postupně představím právě recenzemi na knihy, které jsou jejími pilíři - začneme Pýchou a předsudkem a postupně si představíme další tři romány, které jsou tímhle dílem inspirované. Už teď vám můžu slíbit, že se máte na co těšit!

Teď už ale k samotnému románu. Pýcha a předsudek bývá, možná právě pro svou masovou oblíbenost, často považována za spíše nižší literaturu a jsou tací, kteří ji neváhají označit za červenou knihovnu počátku devatenáctého století. A proto jsem tu já, abych chuděrku Jane obhájila a dokázala, že i když jedním z témat její knihy vskutku je romantický vztah mezi mužem a ženou (a fanatické uctívání pana Darcyho tomu jen nahrává), je v jejím nejslavnějším románu skryto mnohem víc. Tedy, abyste byli schopni vnímat z P&P něco víc než jenom romanci, musíte vyladit své přijímače a připravit se na dekódování pořádné dávky umně vykreslené, nenápadné, ale o to kousavější ironie. Síla vyprávění Austenové spočívá z velké části právě v tom, že nastavuje zrcadlo lidským povahám se všemi jejich slabostmi, malichernými problémy a směšnými manýry. Už jsem si kolikrát všimla, že někdo neměl rád Austenovou právě proto, že viděl pouze obraz pošetilé lidské společnosti a nevšiml si, že ho Austenová zve, aby se mu společně s ní vysmál.

Geniální užití ironie je pak podpořeno živými vedlejšími postavami, které nedělají jen kulisu těm hlavním, ale jsou naprosto uvěřitelné a je jim ve vyprávění věnovaný poměrně velký prostor. Není náhoda, že si všichni čtenáři po přečtení P&P dobře pamatují nejen Elizabeth a pana Darcyho, ale také paní Bennetovou, pana Collinse, Charlotte Lucasovou či Catherine de Bourgh. Každá z vedlejších postav má své vlastní motivace, vlastní příběh a všechny jsou stejně zábavné jako ty hlavní. Austenová také s pomocí vedlejších postav nabízí alternativy k hlavním hrdinům - i když vztah Elizabeth a pana Darcyho představuje jakýsi ideál partnerství, Austenová ukazuje, že to není jediná cesta, a i když ostatní manželství možná nevypadají tak přitažlivě a nablýskaně, každé s nich představuje legitimní cestu životem, kterou nemáme právo odsuzovat.

I když je příběh Elizabeth Bennetové do velké části směrován a omezován dobovými konvencemi, přece se v něm Austenové podařilo zobrazit leckteré ideály rovnosti pohlaví a feminismu, které jsou platné i dnes. Elizabeth není rebelka, nicméně nehodlá se také podrobovat dobovým konvencím, pokud jdou proti jejímu přesvědčení. Nenechává ze sebe dělat objekt a pouhý ozdobný přívěšek manžela, jak jí navrhuje Caroline Bingleyová, a neváhá odmítnout lukrativní nabídky k sňatku, pokud to znamená, že bude muset prožít život s mužem, kterého si nedovede vážit. Mnozí si myslí, že Pýcha a předsudek je příběh o lásce a že Elizabeth je romantickou hrdinkou, která volí svým srdcem. Z části to je jistě pravda, ale dovolte mi, abych vám sundala růžové brýle. Elizabeth je dostatečně praktická na to, aby se dovedla vdát bez lásky. Je třeba si uvědomit, že na počátku devatenáctého století bylo manželství jediný způsob, jak se mohla nemajetná žena zabezpečit a jak mohla jakákoli žena získat úctyhodné společenské postavení. Co ovšem Elizabeth není ochotna obětovat, je její důstojnost, a poučena nevyrovnaným manželstvím svých rodičů odmítá být částí podobně nerovných svazků.

Abych tedy svůj velkolepý rozbor uzavřela krátce a stručně. Proč si přečíst Pýchu a předsudek?

• Je to švanda
• Je to chytré
• Je to romantické
• Je to klasika
• Je to pestré
• A můžete se pak bez výčitek vrhnout do všech těch úžasných adaptací, co jich je!

Pride and Prejudice

Jane Austen

Pinguin Popular Classics 1994