27. října 2014

Podzimní knižní TAG



1. Nejoblíbenější kniha, kterou jsem četla na podzim.

Určitě Jonathan Strange a pan Norrel od Susanny Clarkové. Ta knížka má neuvěřitelně silnou atmosféru a k podzimu se hodí přímo dokonale. Vždyť co jiného je věčné anglické pošmourno, mlhy a prolínání se světů lidí a nadpřirozených bytostí, než ztělesnění největšího podzimního svátku, Samhainu či Halloweenu, chcete-li? A vzhledem k tomu, že tuhle bichličku jsme pořídili před lety mamce k zářijovým narozeninám, měla jsem to štěstí, že jsem si celý příběh mohla vychutnat právě v tomhle působivém období.

2. Kniha, která ti připomíná školu.

Na školu si vždycky vzpomenu s romány Červený a černý a Paní Bovaryová, asi proto, že to byly jedny z mála knih, které jsem přečetla sice na vlastní popud, ale měla jsem pocit, že by se to jaksi mělo. Na Paní Bovaryovou jsem pak měla i referát a můžu s klidem v srdci říct, že to byl jediný pořádný referát, který kdy kdo na vyšším gymplu v naší třídě měl (asi hlavně proto, že češtinář to s rozdáváním referátů poněkud flákal, takže se za ta 4 léta rozhodně nedostalo na všechny a z neznámých důvodů si často vybíral ty studenty, kteří se knížky na referát většinou ani neobtěžovali přečíst).

3. Kniha, jejíž obal připomíná podzim.

Rozhodně mě jako první napadly Čtvrtky v parku od nakladatelství Host, jejich obálka podzimem přímo dýchá. Možná bych si časem vzpomněla ještě na nějakou, ale tohle je rozhodně nejpodzimnější kousek, který se mi vybavil.




4. Tvůj nejoblíbenější hororový příběh.

Těžká otázka, věru. Vzhledem k tomu, že jsem si sama pro sebe ještě stále nedefinovala, co je vlastně horor (Hodně krve? Strach? Nadpřirozeno? Klasika nebo moderní díla?), těžko se mi na tuhle otázku odpovídá. Řekněme tedy, že mám moc ráda klasického Drákulu a taktéž nedám dopustit na těžce rozdýchatelné To od Stephena Kinga.

5. Nejoblíbenější hororový film

A opět stejný problém - krváček nebo něco, z čeho jde mráz po zádech? Nenechám se svázat a uvedu od každého něco, takže například: Sirotčinec, Dům v růžích, Záhada Blair Witch, Tajemné okno, ale taky May.

6. Kniha vydaná na podzim, na kterou se nejvíce těším.

Nemohla jsem se dočkat, až vyjde třetí díl Mayovy Lewiské trilogie, Šachové figurky, abych ho mohla koupit domů. I když jsem si přečetla originál už někdy v červenci, moc jsem se těšila, až budeme mít tenhle skvost i doma.

7. Film, který bude uveden do kin na podzim a na který se těším.

Nejdřív jsem chtěla napsat The Imitation Game, ale pak koukám na CSFD, že i když si anglicky mluvící země budou moct užívat tenhle skvost už od listopadu, my si budeme muset počkat až na konec ledna. Nedík. Letní pecka What We Did on Our Holiday, nelogicky uvedená až na konci září, se pro jistotu v ČR ani nevysílá. Tak aspoň vyslovím přání, že bych ráda viděla novinku Woodyho Allena Magic in the Moonlight a taky z různých festivalů opěvované Divoké historky.

8. Tři knihy, které si chceš přečíst letos na podzim.

Vybírat si cokoli ze svého nekonečného to-read list je asi zbytečné, takže letos na podzim bych ráda DOČETLA The Marriage Plot a Šťastnou knihu a zhltla tuhle knížku o překladu.

9. Jaké další knihy bych doporučila jako četbu na Halloween.

Věřím, že takový Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti bude určitě dobré podzimní čtení. Nevím proč, ale na podzim mě to taky táhne ke čtení trilogie Městské války a Labyrintu od Pavla Renčína. Že by proto, že Renčínovy srazy už jsou léta podzimní stálicí? Na Harryho Pottera je samozřejmě ta pravá chvíle úplně vždycky, ale prodlužující se podzimní večery přímo vybízejí zakutat se s ohmatanou sérií do křesla a ještě jednou si projít školními léty v Bradavicích. No a nakonec kdy jindy číst všechny velké eposy jako je Beowulf, Kalevala nebo Edda? Vystačíte si s nimi až do jara!




Knižní tag vypůjčen od Trinity Estridge.

7. srpna 2014

Léky smutných

Tvorbu autora novelky Léky smutných, Pavla Gottharda, jsem jako čtenářka znala ještě dávno v době, kdy publikoval krátké povídky na blogu pod přezdívkou Lischai. Tehdy mě jeho tvorba neuvěřitelně zaujala - psal o tom, jaké to je, být "tak trochu jiný", utíkat do jiných světů. Ukazoval na pokrytectví dospělých, lidí s "cedulkou" a na to, jak je důležité nenechat se svázat rezignací na prožitky a fantazii. Nejenom, že mě oslovovalo poselství jeho textů, ale vždy byly i skvěle napsány. Takže jakmile jsem se doslechla, že Lischaiovi (nějak mu nedovedu říkat jinak, i když tuhle přezdívku už asi dávno nepoužívá) konečně vyšla knížka, a to dokonce u slovutného Hosta, moc jsem se těšila. Byla jsem zvědavá, kam se od svých prvních počinů posunul, jestli mě stále ještě bude mít čím oslovit a v neposlední řadě, jak si poradí s delším a komplexnějším textem. Knížku jsem schlamstla jako malinu. Ale bohužel jsem si oproti očekávání moc nepochutnala.
Zdroj

4. srpna 2014

Svět je malý (minirecenze)

Tempus fugit a beztak ho v létě není dost na tvoření a čtení plnohodnotných recenzí. Proto přináším krátkou a údernou minirecenzi na příjemné letní čtení. Držte si promoční klobouky, jedeme z kopce!

28. července 2014

The Chessmen (Šachové figurky)

Když se začtu do nějaké knižní série, která se mi opravdu líbí, nechce se mi z jejího světa pryč. Někdy to potěšení natahuju a mezi jednotlivými díly si odskočím do jiného světa, abych mohla příběh pořádně vstřebat a natěšit se na další. Někdy mi čas nedovolí se k rozečtené sérii vrátit po drahnou dobu a jindy mě zase ten samý čas z určitého důvodu žene v četbě vpřed, abych měla co nejdříve dočteno. A bylo to právě autorské čtení Petera Maye, co mě donutilo přilepit se k poslednímu dílu Lewisské trilogie, dokud jsem nedočetla poslední stránečku. Byl to sprint o holý život! Ale stihla jsem to. Takže ještě před osobním setkáním s autorem už jsem věděla, jak to s Finem i ostatními postavami z ostrova Lewis dopadne.
Zdroj

25. července 2014

Měsíc autorského čtení - Peter May

Po recenzích na Skálu a Muže z ostrova Lewis jistě nebyl nikdo na pochybách, že na autorské čtení Petera Maye se vydám a těším se na něj jako malá holka. Příležitostí osobně se setkat se světovými autory nebývá rozhodně tolik, kolik bych si přála, a většinou se jedná o akce pražské. O to víc mě potěšilo, že Peter May zavítá právě k nám do Brna - a kam také jinam, když právě tady sídlí jeho český nakladatel? Myslím, že autorské čtení v působivém prostředí divadla Na Provázku bylo tím pravým prostorem pro první setkání Maye s jeho českými čtenáři - autor byl opravdu v centru pozornosti všech přítomných, strohý černý interiér nehrozil žádným rozptylováním, což se o autorských čteních v knihkupeckých domech říci nedá. Počet diváků jen dokládal, že Peter May se do České republiky nevydal zbytečně. A jaké bylo samotné čtení? Tak se na to podívejme.

21. července 2014

Muž z ostrova Lewis

Když jsem při čtení Skály plesala radostí, bylo hned jasné, že zhltnutí druhého dílu na sebe nenechá dlouho čekat - a tak se také stalo. Mezi prvním a druhým dílem Mayovy Lewisské trilogie jsem si dala pauzu jen v podobě jisté pracovní zakázky (a taky jsem si, pravda, Skálu zopakovala ještě v podobě audioknihy) a hned jsem se vrhla na další příběh ze skotských ostrovů. I tentokrát May na detektivní zápletku šikovně narouboval působivý příběh z minulosti a poodhalil další část historie, která dotvářela povahu ostrovanů - a že je jaksepatří temná!

10. července 2014

Měsíc autorského čtení - Miloš Urban


Prázdniny jsou pro knihomoly naprosto skvělou dobou. Když je vedro, není nic lepšího, než se rozvalit v parku (nebo ještě lépe na pláži) a číst si. Stejně tak je čtení ideálním řešením, pokud počasí prázdniny neuznává a vede léto způsobem poněkud nešťastným. Studenti, po celý školní rok zavalení odbornou četbou (nebo, ti šťastnější, spoustou beletrie, která je sice baví, ale i tak v knihovně s chutí sahají po jiných titulech), mají konečně čas odškrtnout si pár položek z nikdy nekončícího a stále se prodlužujícího to-read listu. A navíc se během léta děje neuvěřitelná spousta kulturních akcí a knihomolové jistě potvrdí, že na jejich vrcholu je Měsíc autorského čtení, který nás provází celým červencem a díky němu si můžeme poslechnout lecjakého zajímavého autora. A když jsem zjistila, že v Brně nás v rámci MAČ navštíví můj oblíbený Miloš Urban, bylo okamžitě jasné, že tuhle jedinečnou příležitost ho poprvé vidět/slyšet naživo si nemohu nechat ujít. Jaké to bylo? Stálo to za to? A nespadl mistr Urban z piedestalu, který jsem mu za ta léta, co ho čtu a sleduju, postavila?

21. června 2014

Skála


Když jsem se poprvé dočetla o románu Skála od Petera Maye, bylo mi okamžitě jasné, že to bude něco pro mě. Napínavý příběh z Hebrid, skotských ostrovů, kde gaelština ještě nebyla zapomenuta, kde je sepětí s přírodou mnohem pevnější, než by člověk od vysoce civilizovaného Skotska čekal a kde "moře setřásá svá slaná pouta, kde se o útesy rozbilo již příliš mnoho vln". Miluju Skotsko a ještě víc miluju jeho ostrovy právě pro jejich tajemnou atmosféru, proto, že jsou místem, kde příroda ještě vyhrává nad člověkem. Očekávání byla tedy logicky velmi vysoká - povedlo se Mayovi zachytit tu jedinečnou atmosféru, zasadit do ní dostatečně originální a poutavý příběh, kde se místo a děj budou vzájemně doplňovat a jedno nebude pouhou kulisou pro druhé?

4. května 2014

Poklady z domácí knihovny

V rámci prokrastinace před učením se na státnice jsem se rozhodla věnovat naší domácí knihovně více pozornosti než obvykle. Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem v ní našla knihy, kterých jsem si za ta léta a léta ještě nevšimla. A co více, knihy mimořádné zajímavé! Dokonce takové, které se mi i k těm obávaným státnicím budou hodit (to, že je do té doby nestihnu přečíst, je bohužel věc jiná). 

1. května 2014

Pýcha a předsudek

Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že Pýcha a předsudek je jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších knih vůbec. I když nedávno slavila výročí dvou set let od prvního vydání, pořád se ve čtenosti drží na špici a oslovuje nové a nové generace čtenářů. A co víc - jak dokazuje neustále sílící Austenmánie, které daří hlavně ve Spojených státech - příběh Elizabeth Bennetové a pana Darcyho je natolik poutavý, že se na trhu objevují jeho nesčetné variace, ať už jde o modernizace, prequely, sequely a další různé spin-offy. Kromě toho, že si Pýcha a předsudek podmanila knižní trh, její BBC adaptace v polovině devadesátých let spustila téměř davové šílenství a pro mnohé nebude pan Darcy už nikdy nikdy jiný než Colin Firth. Nicméně bez geniálního díla Jane Austenové bychom nikdy neměli možnost se těšit Colinovými výmluvnými pohledy a mokrou košilí, pojďme se tedy podívat na to, o čem vlastně Pýcha a předsudek je a proč je i po dvě stě letech takovým kultem.

28. dubna 2014

Jak být ženou

Být ženou je poměrně složitý životní úkol. Jak každá dívka i žena potvrdí, je kolem strašná spousta lidí, která bude mít tendence vám říkat, co máte dělat, jak máte vypadat, jak se máte chovat, jak máte mluvit, co si máte myslet, jestli a kdy máte mít sex, s kým ho máte mít a jak ho máte prožívat. A vemte jed na to, že všechny tyhle požadavky budou mnohem podrobnější, přísnější a otravnější než ty, které (možná) musí poslouchat váš bratr/kamarád/partner či jakýkoli jiný příslušník mužského pohlaví. No a protože ženská je taky jenom člověk (Už slyším našeho češtináře, jak se přiblble chechtá a prohazuje něco ve stylu, že to není tak jisté.), některé příslušnice "něžnějšího" pohlaví tyhle dobře míněné rady přestaly bavit a rozhodly se, že se zařídí po svém. Říká se jim feministky a spousta lidí si myslí, že jsou to militantně zaměřené pojídačky mužů, které mají v plánu si mužské pokolení nejdříve podrobit a následně ho vyhladit a během celého tohoto krutého procesu je týrat, seč jim budou síly stačit. Jenže tohle feministky nechtějí. Měla bych to vědět, jsem jednou z nich. Stejně tak jako famózní Caitlin Moran, která ve své knížce Jak být ženou nenabádá děvčata kterak posloužit dobře svému manželovi - pánu a vládci, ale ukazuje, jak můžou ženy jednadvacátého století chytit život za koule (uznávám, tohle je trochu sexistická a agresivní metafora) a vydobýt si ne nadvládu nad muži, ale právo být samy sebou, mužům rovny.

22. dubna 2014

Velký Gatsby

V rámci příprav na státnice jsem se rozhodla, že musím splatit své dávné dluhy, které mám vůči americké literatuře. Velký Gatsby pro mě byl dlouhá léta dílem v mlze, znala jsem jeho název a byla si vědoma jeho důležitosti v literárním kánonu, ale neměla jsem ani tušení, o čem tenhle román vlastně je. Neodolala jsem a nejdříve si pustila filmové adaptace, takže dějová linie mi nakonec byla přeci jen jasná ještě dříve, než jsem se do Gatsbyho zakousla. Jenže nebyl by to jeden z nejopěvovanějších románů dvacátého století, aby v něm šlo jen o děj, což?

1. dubna 2014

Přišla z moře


Na nový román Miloše Urbana jsem se těšila jako malá - původně měl vyjít už v září minulého roku, ale nakonec jsme se ho dočkali až letos v březnu. Stálo to čekání za to? Stojí tenhle "svébytný noir napsaný jako odpověď současným krimirománům, které neznají míru v počtu mrtvol" za přečtení? Nabízí něco čtenářům klasických detektivek a milovníkům Urbanovy osobité mystiky?

24. března 2014

Feminist Ryan Gosling


Feminismus. Poněkud problematický termín, zvlášť, jste-li chlap. Feministky, to jsou přece ty úplně hráblý ženský, který nesnáší chlapy, vypadaj jak mužatky, jsou to lesby a nejraději by všechny mužský vykastrovaly a když jim podržíte dveře, daj vás k soudu, že jo? Well, ... ne tak docela. Naštěstí je tu Ryan Gosling, jedinečný exemplář lidské bytosti, který sklízí obdiv od členů obou (Nebo bych měla říct raději všech?) pohlaví, aby vám ukázal, že feminismus není o nenávisti k mužům, a že to vlastně může být docela veselá (a taky zatraceně sexy) záležitost.

22. března 2014

Fortunately, the Milk

Neil Gaiman rozhodně patří k mým oblíbeným spisovatelům, i když mám vroubek a nečetla jsem od něj zdaleka všechno. Jeho záběr je vskutku široký - píše básně, komiksy, romány, knihy pro děti, scénáře, hraje na ukulele a zpívá. A hned na začátku letošního roku se mi dostala do praciček jeho zatím poslední knížka pro děti, Fortunately, the Milk. A i přestože nejsem zamýšlená cílová skupina, tohle šťastné mléko jsem vyzunkla s chutí.

20. března 2014

Is It Just Me?

Krom toho, že ráda čtu romance a chic-lit, tak se taky moc ráda směju. A od té doby, co jsem objevila Mirandu Hart, se směju mnohem víc než dřív, to si pište! Její sitcom Miranda (vysílá HBO Česká republika) mě absolutně dostal a každý díl jsem viděla minimálně čtyřikrát. Když jsem zjistila, že Miranda taky napsala knížku, samozřejmě jsem si ji nemohla nechat ujít. Takže se pohodlně usaďte, milí čtenáři, nalejte si šálek dobrého čaje či jiného horkého nápoje dle vašich osobních preferencí a odhopkejte se mnou vstříc okouzlující Mirandě a jejímu bezkonkurenčnímu pohledu na svět.



19. března 2014

Pikantní život Charlotte Lavigneové - Cayenský pepř a javorový pudink

I když studuju literaturu a měla bych se tím pádem zabývat hlavně klasiky a literaturou dostatečně váženou, všichni, kdo mě znají, ví, že dobrou romancí nebo chic-lit nepohrdnu. Vlastně nepohrdnu ani špatnou romancí nebo chic-lit, když na to přijde a není po ruce nic lepšího. Nejsem zastánce dělení literatury na vysokou a nízkou, to je takové nehezké snobství, pro které by ve fascinujícím světě knih nemělo být místo. Hlavně, že nám čtení dělá radost, ne? A jestli mi udělala radost Charlotte Lavigneová? Uvidíme.

Praga Piccola

Knížka o autech, to asi nebude nic pro mě, říkala jsem si, když jsem se dozvěděla téma nyní už předposlední knihy Miloše Urbana. Ale Praga Piccola, ta není jenom o rychlých strojích se šnekem na kapotě a i o nich vypráví tak, že i největším odpůrcům techniky přirostou k srdci.