Měsíc autorského čtení - Miloš Urban

Prázdniny jsou pro knihomoly naprosto skvělou dobou. Když je vedro, není nic lepšího, než se rozvalit v parku (nebo ještě lépe na pláži) a číst si. Stejně tak je čtení ideálním řešením, pokud počasí prázdniny neuznává a vede léto způsobem poněkud nešťastným. Studenti, po celý školní rok zavalení odbornou četbou (nebo, ti šťastnější, spoustou beletrie, která je sice baví, ale i tak v knihovně s chutí sahají po jiných titulech), mají konečně čas odškrtnout si pár položek z nikdy nekončícího a stále se prodlužujícího to-read listu. A navíc se během léta děje neuvěřitelná spousta kulturních akcí a knihomolové jistě potvrdí, že na jejich vrcholu je Měsíc autorského čtení, který nás provází celým červencem a díky němu si můžeme poslechnout lecjakého zajímavého autora. A když jsem zjistila, že v Brně nás v rámci MAČ navštíví můj oblíbený Miloš Urban, bylo okamžitě jasné, že tuhle jedinečnou příležitost ho poprvé vidět/slyšet naživo si nemohu nechat ujít. Jaké to bylo? Stálo to za to? A nespadl mistr Urban z piedestalu, který jsem mu za ta léta, co ho čtu a sleduju, postavila?

Nebudu vás napínat. Nespadl, ba naopak. Celé čtení mě absolutně nadchlo a připadala jsem si jako malé dítě o Vánocích. Místa jsme si ulovili ve druhé řadě, takže jsme viděli i slyšeli skvěle. Koneckonců, divadlo Na provázku, kde se brněnská čtení odehrávají, se svým stupňovitým hledištěm a dobře připraveným ozvučením asi moc nevýhodných diváckých míst nemá. Na úvod jsme se mohli znovu pokochat trailerem na MAČ (který mě vždycky dostane, letos se opravdu povedl) a také Urbanovým osobním pozváním. Po kraťoučkém úvodu už na pódium za bouřlivého potlesku vkráčel sám Urban a krátce pohovořil o svém posledním románu - velmi mě potěšilo, že jsem naladěná na stejnou notu a cením si na Přišla z moře právě toho, co i sám autor považuje za důležité - anglisti united!

Pak už přišlo na řadu avizované autorské čtení - Urban vybral jako první kousek povídku Ester a rasisti ze sbírky Miliónový časy pro nadaci Adra. Byla to skvělá volba, protože povídka byla svěží, vtipná, ale zároveň úderná - publiku se evidentně líbila. Druhý čtený kousek byl úryvek z Urbanova proslulého zeleného eko-románu Hastrman. I ten docela zapůsobil, i když pro ty, kteří román nečetli, mohl mít poněkud slabší vyznění než kompaktní povídka. Urbanovo čtení se poslouchalo krásně - má velmi příjemný hlas, se kterým umí pracovat, přirozený, skromný projev a během čtení se mu dařila i komunikace s diváky. Nebudeme si nic nalhávat - Lorda Morda, kterého sám načetl jako audioknihu, jsem si hned dnes objednala. No a pak už jsme se my, zvídaví diváci, mohli vyptávat, co nás napadlo. 

Na to, že Miloš Urban je proslulý svou nelibostí k účasti na podobných akcích, byl celou dobu velmi milý, přátelský a otevřený. Při odpovědích na otázky neměl problém zabrousit i do osobnějších vod - například přiznat, že při psaní Hastrmana se zamiloval do hlavní hrdinky Katynky nebo že inspirace k erotické novele Michaela přišla ve chvíli, kdy se opilý a lehce zpráškovaný kvůli migréně dával dohromady ve vaně (no pun intended!). Dozvěděli jsme se také, že právě Hastrman se snad v dohledné době dočká filmového zpracování, že Miloš už pracuje na novém románu, který bude opět pracovat s fenoménem místa a města, nebo že jeho staré romány se budou nyní vydávat jako paperbacky. Na to mohu říct jediné - urbanovci, vezměte knihkupectví útokem (ale buďte od té lásky, a nechte mi tam pár knížek, moje osobní urbanovská sbírka bohužel není úplná), protože ač Urbanovy texty nemají problém obstát samy o sobě, jejich původní grafické zpracování jim dodává další dimenzi a mění je v kousky pro opravdové fajnšmekry. 

Po diskusi si ještě někteří nedočkavci šli nechat podepsat své drahocenné urbanovské tituly (a snažili se, aby při oslovování maestra moc nekoktali a neklepaly se jim ruce a tak podobně) a ve foyer jsme se pak s radostí vzdávali svých těžce vydělaných peněz výměnou za ještě nevlastněné literární skvosty. Přiznám jsem, že mě zachvátila lehčí panika, že by se mohlo stát, že na mě už nezbudou žádná původní vydání a budu si muset dokoupit do sbírky paperbacky, ale nakonec jsem se trochu uklidnila a místo těch asi 6 románů, které doma ještě nemám, jsem si odnesla jen jeden - Hastrmana. Asi proto, že to byla moje první urbanovina, která mě naprosto okouzlila, a možná taky proto, že sám autor tvrdil, že právě Hastrman je jeho nejmilejší. Ze čtení jsem odcházela nadšená, povznesená na duchu a s velkým úsměvem - jak taky jinak, když se vám podaří setkat se s jedním z vašich nejoblíbenějších autorů? 

Co vy a autorská čtení? Máte je rádi, chodíte na ně? Na které autory letošního MAČ se těšíte vy? Co takhle na Petera Maye, který v Brně vystoupí v úterý 22. července? See you there!