Po recenzích na Skálu a Muže z ostrova Lewis jistě nebyl nikdo na pochybách, že na autorské čtení Petera Maye se vydám a těším se na něj jako malá holka. Příležitostí osobně se setkat se světovými autory nebývá rozhodně tolik, kolik bych si přála, a většinou se jedná o akce pražské. O to víc mě potěšilo, že Peter May zavítá právě k nám do Brna - a kam také jinam, když právě tady sídlí jeho český nakladatel? Myslím, že autorské čtení v působivém prostředí divadla Na Provázku bylo tím pravým prostorem pro první setkání Maye s jeho českými čtenáři - autor byl opravdu v centru pozornosti všech přítomných, strohý černý interiér nehrozil žádným rozptylováním, což se o autorských čteních v knihkupeckých domech říci nedá. Počet diváků jen dokládal, že Peter May se do České republiky nevydal zbytečně. A jaké bylo samotné čtení? Tak se na to podívejme.
Na čtení už jsem vyrazila s hodným předstihem - to abych chytla dobrá místa a stihla si koupit alespoň Skálu, abych si ji pak mohla odnést podepsanou. Vzala jsem s sebou i svého milého, který sice Maye ještě nečetl, ale po skvělém zážitku z Urbanova čtení si chtěl dopřát další porci kultury. Vyrazily se mnou i dvě kamarádky, které Lewisskou trilogii zhltly jako malinu a byly stejně natěšené jako já - a myslím, že s podobným nadšením vyráželi na tohle čtení i ostatní návštěvníci. Samotný program pak uvedl Filip Drlík, překladatel, tlumočník a také muzikant, který nebyl zvolen náhodou - je to právě on, kdo překládá první díl Mayovy čínské detektivní série. Po krátkém úvodu už přišel sám autor, představil sebe i svou knihu a jal se číst druhou kapitolu ze Skály, první část knihy, kde se setkáváme s hlavním hrdinou Finem jako vypravěčem. Ukázka to byla opravdu skvěle vybraná - jako celá kapitola měla dramatický oblouk, uvedla do děje i ty (pokud tací vůbec byli), kteří se se Skálou ještě nesetkali a navíc tím, že byla psaná v první osobě, dávala Mayovu čtení velmi osobní rozměr. Mohli jsme si tedy užít text tak, jak by ho asi vyprávěl i sám Fin - procítěný, s krásným skotským přízvukem. Peter May, který pochází z Glasgow, měl přízvuk poněkud měkčí, než by byl přízvuk rodilého Hebriďana, přesto to byl ale jedinečný zážitek slyšet text v originále. Na konci čtení se rozezněl zasloužený mohutný a dlouhý potlesk - každý, kdo někdy zkoušel číst na veřejnosti, jistě ví, že to není žádná hračka a May se tohoto úkolu zhostil vskutku profesionálně.
Druhou část programu opět tvořily dotazy a můžeme litovat jen jednoho - že Mayův blok byl prostředním ze tří částí programu toho večera. Věřím totiž, že nebýt omezeni časem, seděli bychom v diskusi s autorem ještě mnohem, mnohem déle. První sada otázek se týkala jazyků, gaelštiny, jejího postavení a také budoucnosti - něco, co mě osobně opravdu zajímá a fascinuje. Peter May skotské gaelštině prorokuje pomalé vymírání, ale v tomhle si s ním dovolím nesouhlasit - takový Wales ukazuje, že keltské jazyky mají budoucnost. A navíc, když se gaelsky pokoušíme naučit i my, Středoevropané (můžete to zkusit například tady), to by bylo, aby se do toho časem nepustili taky sami Skoťáci, zvlášť, když tak stojí o to se odtrhnout od zlovolné Británie! Padly i dotazy na již zmiňované detektivky z Číny a nakonec došlo i na mou otázku (prezentovanou kamarádkou, protože je šikovnější v lovení mikrofonů) a to, koho by si May představoval ve filmovém zpracování svých románů, které chystá BBC. Na Fina by se mu prý docela líbil Ewan McGregor a my říkáme - nám taky! Což mě ovšem přivedlo k nápadu na projekt, na který se už moc těším - a to totiž můj vlastní návrh na filmové zpracování Skály, který po důkladném výzkumu zveřejním někdy během příštího týdne. Po diskusi se vytvořila řada na autogramy a její délka byla vskutku úctyhodná. Protože musím mít vždycky něco extra, řekla jsem si o věnování v gaelštině, jenže Peter si nebyl jistý, jak se píše (což pochopíte, když se podíváte na text k písni Fionnghuala, a pak si ji poslechnete tady), takže jsem dostala věnování v jazyce Scots - taky doprí moc!
Co říci závěrem? Peter May je neuvěřitelně sympatický člověk, takový kouzelný dědeček, kterého bych chtěla domů. Celé čtení bylo skvělým zážitkem a tajně doufám, že i Mayovi se u nás líbilo a není to naposled, co Českou republiku navštívil. Ve shrnujícím článku nakladatelství Host se můžete dozvědět ještě další podrobnosti z toho, co se probíralo v diskusi, a zde na Facebooku se zase můžete pokochat krásnými fotografiemi Davida Konečného, které dokumentuje celý MAČ. Mimochodem, taky jste celí diví z té Hostovské zmínky, že May natáčel dokument s Českou televizí? Už se nemůžu dočkat, co z toho bude!
Žádné komentáře:
Okomentovat