Tvorbu autora novelky Léky smutných, Pavla Gottharda, jsem jako čtenářka znala ještě dávno v době, kdy publikoval krátké povídky na blogu pod přezdívkou Lischai. Tehdy mě jeho tvorba neuvěřitelně zaujala - psal o tom, jaké to je, být "tak trochu jiný", utíkat do jiných světů. Ukazoval na pokrytectví dospělých, lidí s "cedulkou" a na to, jak je důležité nenechat se svázat rezignací na prožitky a fantazii. Nejenom, že mě oslovovalo poselství jeho textů, ale vždy byly i skvěle napsány. Takže jakmile jsem se doslechla, že Lischaiovi (nějak mu nedovedu říkat jinak, i když tuhle přezdívku už asi dávno nepoužívá) konečně vyšla knížka, a to dokonce u slovutného Hosta, moc jsem se těšila. Byla jsem zvědavá, kam se od svých prvních počinů posunul, jestli mě stále ještě bude mít čím oslovit a v neposlední řadě, jak si poradí s delším a komplexnějším textem. Knížku jsem schlamstla jako malinu. Ale bohužel jsem si oproti očekávání moc nepochutnala.
 |
| Zdroj |
Příběh Léků smutných je vlastně docela jednoduchý. Hlavní hrdina David čelí krizi svého dvouletého vztahu s přítelkyní Pavlou. Ta se mu toulá po nocích a odmítá mu říct, co celou dobu dělá. Nebyl by to správný investigativní žurnalista, aby David vrzy nevyčmuchal, že mu jeho děvče odjíždí kamsi za město, kde se setkává s podivnou bandou lidí včetně Davidova kolegy z redakce. Co tam dělají? A proč kvůli tomu chce Pavla ohrozit svůj vztah?
Celá tahle novelka je jednoduchou kritikou tzv. ekapismu, tedy útěků do imaginárních světů. V tom nemůžu, než s autorem souhlasit - hra je hra, ale ve chvíli, kdy začne vytlačovat realitu a ničit život a vztahy, je čas s ní přestat. Stejně jako s jakoukoli jinou závislostí. Gotthard citlivě vypozoroval asi největší problém fantasy subscény, ve které se životy jednotlivců často smrskávají jen okolo těch "jiných, lepších světů". Nehledají motivaci ani sílu řešit problémy každodenního života a jejich jediným řešením je útěk. Věřím tomu, že leckterý fantazák by se mohl chytit za nos nebo zakejhat jako příslovečná potrefená husa. Základní myšlenka je tedy rozhodně dobrá, funkční a aktuální. Problém celé knihy vidím někde jinde - že se totiž tu myšlenku nepodařilo přetavit v dostatečně zajímavý a silný příběh.
Nepříjemně jsem se začala cítit hned od první stránky - co je sakra ten hlavní hrdina zač? Proč u všech čertů zůstává s holkou, která mu evidentně nedůvěřuje ani natolik, aby mu řekla o svém největším "koníčku"? Vztah Davida a Pavly jsem nechápala a nechával mě naprosto chladným. Být po mém, tak takovýhle vztah už dávno ukončím, ale to by pak nebylo o čem psát. O to méně pochopitelné pak byly všechny další kroky, které David podnikal, aby Pavlu dostal zpět. Bohužel mi nebyl sympatický ani natolik, abych mu přála úspěch v jeho snažení alespoň ze soucitu. Bylo mi srdečně jedno, jak to s ním a s Pavlou skončí - dokonce jsem si říkala, že pokud je tak hloupý, aby ji stále uháněl, dobře mu tak, když mu opět skončí na krku. A ve chvíli, kdy je vám jedno osud hlavních postav a víc než co jiného vás iritují, víte, že máte zaděláno na čtenářský problém. To, že hlavní překvapení knihy bylo snadno odhalitelné a jasné hned na začátku, už bylo pouze poněkud nahnilou třešničkou na nepovedeném dortu.
Zklamala mě i jazyková stránka knihy. Vše mi přišlo jaksi bez chuti a bez zápachu, používání slangu a nespisovného jazyka mělo zřejmě přiblížit hrdiny čtenářům, ale pro mě to nefungovalo. Jazyk působil jaksi nuceně a neživě, jako na první pohled živě vypadající, ale nefunkční rekonstrukce skutečnosti. Ve chvíli, kdy jsem se dočetla, že by hráčka na kontrabas měla svůj nástroj držet mezi stehny, už jsem se musela jen smát - kdo kdy viděl kontrabas ví, že daná dívka by musela být žirafa, aby se jí tam něco takového vlezlo.
Celkově pro mě byly Léky smutných velkým zklamáním. Platná myšlenka se nedostala dostačujícího oživení a příběhu jsem prostě nedovedla uvěřit. Místo působivé sondy do života jedné subkultury jsem se dočkala jen vyčpělé agitky, které mě nijak neobohatila a nesdělila mi nic nového.
Léky smutných
Pavel Gotthard
Host 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat