Pikantní život Charlotte Lavigneové - Cayenský pepř a javorový pudink

I když studuju literaturu a měla bych se tím pádem zabývat hlavně klasiky a literaturou dostatečně váženou, všichni, kdo mě znají, ví, že dobrou romancí nebo chic-lit nepohrdnu. Vlastně nepohrdnu ani špatnou romancí nebo chic-lit, když na to přijde a není po ruce nic lepšího. Nejsem zastánce dělení literatury na vysokou a nízkou, to je takové nehezké snobství, pro které by ve fascinujícím světě knih nemělo být místo. Hlavně, že nám čtení dělá radost, ne? A jestli mi udělala radost Charlotte Lavigneová? Uvidíme.

Problémy single třicátnic

Na první pohled nabízí Pikantní život Charlotte Lavigneové velmi lákavé počtení - svěží příběh o Charlotte, která miluje vaření, pracuje v televizi a není v žádném případě dokonalá. Jako bonus navíc bydlí v Kanadě - uznejte, těch amerických třicátnic už je kolem fakt tak akorát, takže proč si nezaskočit čas od času i jinam? Koneckonců, kdo jiný než pravá Quebečanka, jak o sobě Charlotte s pýchou tvrdí, by měl rozumět vybranému gurmánskému umění? A musím uznat, že co se jídla týče, knížka se vážně povedla. Každou chvíli se mluví o různých dobrotách a leckdy se mi na ně sbíhaly sliny, i když ty dobroty nebyly v žádném případě veganské. Jenže. Jenže. Bohužel, kromě téhle osvěžující změny prostředí a okořenění příběhu jídlem nenabízí osudy Charlotte Lavigneové nic, co bychom už dávno neznali z jiných knih podobného ražení.

Příběh je vyprávěný samotnou Charlotte a ta vypadá, jako by se stále nemohla rozhodnout, jestli se bude brát vážně nebo ne. Charlotte perfektně zapadá do škatulky tradiční hrdinky chic-lit románu - svobodná třicátnice, která sice chlapa nepotřebuje, ale udělá všecko proto, aby ho dostala. Pracuje v médiích, konkrétně v televizi, a ráda by to dotáhla vejš. Její nejlepší kamarád je gay a další její kamarádka je spíš proutnice. Charlotte je vcelku hezká, vcelku inteligentní, nicméně v ničem nijak zvlášť nevyniká (nakonec ani v tom vaření) a samozřejmě chce ze sebe vyždímat co nejvíc. Má problémy vycházet s penězi, i když nevydělává špatně, a kolem a koukolem je vlastně chodící katastrofa, které se každou chvíli dějí různé trapasy a kdeco poplete. Zní vám to povědomě? I mně. Možná až příliš.

Samozřejmě je hloupost vyčítat chic-lit románu šablonovitost postav a děje, ale přeci jen bych ocenila něco maličko navíc. Nebo by možná stačilo, aby mi méně vadila samotná Charlotte. Tohle je samozřejmě velice subjektivní, nicméně Charlotte mi prostě lezla na nervy. Neustále si na něco hraje, předstírá, snaží se udělat dojem a už od začátku je jasné, že to dopadne katastrofou. Nemám tenhle typ hrdinek moc ráda, asi proto, že se s nimi nedokážu ztotožnit. I slavná Bridget Jonesová mi většinu času spíš pije krev. Nicméně pokud by byl příběh vyprávěn opravdu s nadhledem a hodnou dávkou nadsázky, tak, jak to výborně umí třeba Miranda Hart, zřejmě bych si knížku dost užila. Takhle pro mě zůstala na půl cesty - řemeslně docela slušně odvedená práce, která ale nenabízí nic, co by ji odlišilo od stovek podobných. 

Jaký je tedy konečný verdikt? Pikantní život Charlotte Lavigneové bych doporučila těm, kteří toho ještě v žánru chic-lit moc nečetli nebo těm, kterým nevadí určitá šablonovitost příběhu. Pokud vás zajímá vaření, práce v médiích a/nebo milujete Bridget Jonesovou, věřím že si knížku užijete a budete k ní mnohem milosrdnější nežli já.

Pikantní život Charlotte Lavigneové - Cayenský pepř a javorový pudink (díl 1.)

Nathalie Royová

Jota 2013